Lourdes
http://sagan.blog.cz/0707/zjeveni-panny-marie-v-lurdech:
V roce 1858 se Panna Maria ukázala mladé francouzské dívce poblíž jeskyně u města Lurdy (Lourdes). Francouzská dívka Bernadette Soubirous (1844-1879) podala zprávu o 18 viděních Panny Marie. Vize začaly, když jí bylo 14. Poprvé se tak stalo 11. února 1858, když Bernadette a její dvě sestry sbíraly dřevo na oheň. Když její sestry překonaly malý potůček, Bernadette se při sbírání zpozdila. Zaslechla zvuk připomínající hřmění a tehdy uviděla zjevení poprvé. Ve výklenku Bernadette viděla nádhernou ženu. Panna Marie byla oblečena do bílého závoje a opásána modrou šerpou kolem pasu a se zlatou růží u každé nohy.
Tehdy Marie nepromluvila, pouze udělala znamení kříže a náhle zmizela.
Její rodina, světské ani náboženské autority jí nevěřili, přesto se vždy několik lidí vydalo s Bernadette v touze vidět Pannu Marii - nikdo ji však, kromě Bernadetty, nikdy neviděl. Při devátém zjevení, 25. února 1858, zjevení požádalo Bernadettu, aby se napila z pramenu. Protože žádný poblíž nebyl, šla dívka nejprve k potůčku, ale Marie Bernadettě ukázala jiné místo, kde byla pouze bahnitá kaluž. Bernadetta začala hrabat na tomto místě a po z něj začala vytékat čistá voda. Objev pramenu pozorovaný stovkami přihlížejících je považován za zázrak. 29. července 1866 se Bernadette stala sestrou klášteru svatého Gildarda v Nevers, kde jako sestra pojala řeholní jméno Maria Bernarda. Bernarda trpěla bolestmi a zemřela v roce 1879, ve věku 35 let. Byla beatifikována v roce 1925 a kanonizována jako svatá Bernadette římsko-katolickou církví 8. prosince 1933.
Říká se, že:
Francouz Jouhaud byl učitelem na předměstí Paříže. Nikdy nevěřil v Boha tak, jak tuto víru interpretuje církev, nikdy nenavštěvoval katolické či jiné kostely. Naopak. Svým známým věřícím jejich víru rozmlouval a radil jim: „Svého boha hledejte sami v sobě, a nepátrejte kdesi na nebesích po pánbíčkovi se zlatou svatozáří. Zavřu-li oči a pozorně poslouchám hlasy svého nitra, pak rozhodně uslyším i hlas svého boha…“ „Jednoho dne tě Bůh za tvoji nevíru potrestá,“ odpovídali mu a křižovali se. „Co by to bylo za boha, který by se mstil pozemským červíčkům za nevíru?“ odpovídal jim. V březnu 1952 pana Jouhauda srazilo z kola nákladní auto a podle všeho mu navždy zmrzačilo ruku. Jeho věřící známí mu říkali: „Bůh tě potrestal za to rouhání.“ Ale Jouhauda ani toto neštěstí od jeho víry neodradilo. Říkal: „Rozhodně v tom není prst boží. O své nehodě jsem věděl týden dopředu ze svých snů. Přesto jsem podlehl zvláštnímu nutkání a ten březnový den jsem nasedl na kolo, i když jsem na něm více než patnáct měsíců nejel… Věřte mi, bůh je pouze v nás a jednou vám to prokáži.“ Když se vrátil z pařížské kliniky, jedna ruka mu visela v obvazech. Po roční rekonvalescenci si zvykl, že se musí spokojit s jednou rukou. Začal ji nosit na pásce, aby se mu neklátila bezvládně kolem těla. Od žáků dostal přezdívku Jednoručka. Nastaly letní prázdniny roku 1954. Pan Jouhaud si sbalil kufr a nakrátko odcestoval do Lurd. Dlužno podotknout, že i zde se vyhýbal kostelům, kapličkám… Místo toho intenzivně absolvoval koupele a meditoval se zavřenýma očima. Odpoledne si dopřál nejméně jednu láhev alsaského ryzlinku. Pobyl zde týden. Po návratu z Lurd řekl: „Lurdy velmi posílily moji duchovní energii.“ V Lurdách došlo k vytvoření nového loketního kloubu, když ten původní po výše uvedené nehodě odstranil operativně v Paříži doktor L. Pagnol, který pořídil před operací a po ní rentgenové snímky, které jsou dodnes k dispozici. Frank J. Jones, britský psychiatr a spisovatel ve své knize „Zázračné náhody“ píše: „Kloub pana Jouhauda se však v lokti znovu zázračně objevil, jednoduše narostl během necelé poloviny roku po návratu z Lurd. Nemožné? Samozřejmě, jenže na důkaz svědectví o tomto zázraku existují celé kolekce dalších rentgenových snímků, zobrazujících naprosto funkční a dokonalý kloub v lokti tohoto francouzského šťastlivce. Pan Jouhaud tento svůj nový kloub navíc užíval až do své smrti v roce 1988.“ Dlužno dodat, že mu bylo pětaosmdesát let. V prosinci 1954 si pan Jouhaud sundal ruku z pásky a pohnul s ní v lokti. A v lednu 1955 se jeho žáci nestačili divit, když do nedávno bezvládné pravačky vzal křídu a napsal na tabuli: „Není boha kromě poznání sebe sama…“
