Smrtelné hříchy jsou ty informace zapsané na kvantové úrovni našich buněk, které pokud se nevyčistí (a ony si v našem těle vybudují svůj prostor
života negativních informací – přesahující určitou mez), může vědomí za vydatné pomoci neduchovního rozumu vyhodnotit jediné řešení – smrt.

Nejedná se o filosofické názory, ale o statistické vyhodnocení skutečně nalezených příčin – negativních informací při prováděném léčení
skupinou stromu života. Bůh je pro nás makrosvět, a my jsme pro něj mikrosvět. Naše vědomí je pro naše buňky makrosvět.
Buňky jsou pro naše vědomí mikrosvět. A každá buňka obsahuje náš makrosvět a jen na úrovni našich buněk můžeme ten náš makrosvět ovlivňovat.
Kdo je v těle pánem? Neudělaly si náhodou nevhodné myšlenky na naší hlavě hnízdo?
Jsou naše stanoviska opravdu stanoviska našeho těla – našeho vesmíru, nebo jsou jen produktem nejnižšího typu vědomí – kolektivního vědomí?

Smrtelné hříchy vedou ke smrti jako důsledek nějaké nemoci, 
ale tělo bylo stvořeno k obrazu a podobě Boha a má velice dokonalou schopnost být zdravé.
Přivodit si nemoc, to dá mnoho a mnoho práce – mnoho a mnoho tvrdohlavosti proti možnostem vlastního těla.

Jednoduchý příklad tvrdohlavosti, která může přivodit nemoc, je epilace, pokud je prováděna škodlivě a bezohledně vůči tělu:
Kolektivní vědomí říká, že je správná, protože přináší soulad s vnímáním krásy, kterou samo kolektivní vědomí definovalo.
Ale jak říkal ježíš: Kdyby Bůh podporoval obřízku, rodili bychom se již obřezaní.
Pokud nám přirozený pot pod tlakem reklam již nevoní a příčiny nevůně potu obvykle řeší málokdo (například mnoho masa ve stravě).
Pokud se naruší funkce potních žláz, nebo cesty lymfy.
Pokud je narušen příjem těch nejjemnějších energií chybějícími chloupky.
A výrobní firmy a salóny si na lidské hlouposti vesele mastí kapsy.

Kolektivní vědomí je zajímavý pojem. Vyvíjelo se spolu s vývojem života lidí na planetě Zemi až do dnešní doby. Co se to s ním vlastně stalo?
Protože před mnoha miliony let vzešli lidé z procesu pronikání božích energií do hmoty, jejich řeč obsahovala jen chválu na Otce – védy.
Vibrační účinnost tehdejších slov se zachovala a ještě dnes se oživuje největší množství neuronů při vyslovování slov slovanského původu.
Tyto vibrace velice účinně působí na vývoj naší hmotné reality. 
Vztah lidí k duchovním světům přetrval například v šamanismu v alespoň 15 významných oblastech na Zemi, kde dodnes dochází k hledání pomoci
ve středním, dolním a horním světě. Šamanismus sám ještě nepřisuzoval dolnímu světu negativní význam.
Vztah lidí k duchovnímu světu se uchoval mezi věřícími všech hlavních náboženství, pokud si ti věřící zachovali víru v sílu Lásky – Otce a nezaměnili 
ji za pasivní očekávání pomoci, jak je to někdy lidem předkládáno, aby nenašli.    Ježíš Kristus:  Leží ve žlabu, nežerou a nedovolí ani jiným.
Dějiny lidstva jsou dějinami bojů o moc a dějinami násilí, mnoha předchozím civilizacím se nepodařil proto přechod do vyšších stavů bytí a byly zničeny.
Současným majoritním stanoviskem je, že technickými vymoženostmi a zdravotními objevy byl vytvořen pokrok a v lenosti očekáváme trest přírody.
Už Konfucius poznal, že svět je plný lží, jakoby slova ztratila svůj smysl, a proto je třeba vše začít pojmenovávat znova od začátku.
Někdo má pokání za sebemrskačství – katolíci kdysi došli až k sebemučení.
Někdo si plete pokoru s komplexem méněcennosti, odvahu s drzostí, štědrost s hloupostí.
Pro dosahování štěstí byly vyvinuty nové aktivity obsahující nějakou formu násilí.
Bez ohledu na znalost pěstování národního charakteru mají děti dnes spoustu militantních hraček. 
Někdo si plete lásku se sexem a užívání si s naplněním štěstím.

Kolektivní vědomí stávající civilizace je postaveno na soutěživosti a ve své většině je de facto materialistické.
Dominantním cílem dnešní výchovy a společenských aktivit, je být nejlepší. Být druhý, znamená být terčem posměchu.
Některé dále uvedené hříchy mohou vznikat jen jako důsledek neuvědomění si síly své vlastní svébytnosti a neomezeného potenciálu,
který každému z lidí poskytují boží vlastnosti, zděděné po celistvém a všezahrnujícím bohu, mohou vznikat jen jako důsledek
nevnímání rovnosti lidí vyplývající ze skutečnosti, že všichni jsou paprsky (části) jednoho stejného celistvého všezahrnujícího a milujícího boha.
Mohou vznikat jen jako důsledek vypěstovaného pocitu méněcennosti. (pýcha, závist, žárlivost)
Účinnou nápravou je změna oceňovaných hodnot ze soutěživosti na spolupráci a na vzájemnou o duchovno se opírající lásku.

Dále uvedené popisy jednotlivých hříchů lze samozřejmě dále precizovat a upřesňovat.
Nejlépe v souladu s cíli stanovenými Bohem, v souladu s Láskou, v souladu s Celistvostí naší a našeho vesmíru, v souladu se spasením všech lidí na Zemi.

Nejtěžším proviněním je pýcha duchovní – vždyť díky ní zanikla celá civilizace Atlantidy a mnohé civilizace před ní.
Kdykoli se člověk zahleděný do svého Ega povyšuje (např. reaguje dříve, než vyslechne názory druhých) nad druhé lidi, jedná se o duchovní pýchu.
Ale všichni lidé jsou částice boha (a navíc jejich slovní či tělesný projev je jakýmsi zrcadlem našeho vlastního chování).
A když se člověk povyšuje nad druhé, věří jen svému rozumu, začínají se mu trhat spoje s ostatními lidmi.
Kdykoli se člověk svým rozumem povyšuje nad moudrost svého těla, jedná se o duchovní pýchu.
Kdykoli člověk odmítá poslouchat a uposlechnout hlasu své Intuice, jedná se o duchovní pýchu.

Když je odtržen od svého vnitřního hlasu, když dává přednost činnostem v dualitě vnějšího světa před pravidelnou návštěvou, komunikací
a návratem ze světa vnitřního (meditací, koncentrací, duchovním či psychofyzickým cvičením) ať z lenosti, nebo ze strachu nesplnění povinností
reality vnější, koná ve jménu pýchy. A vnější svět mu okolnostmi brání tím víc, čím rozhodněji se již rozhodl k pravidelné činnosti.
A čím víc si je vědom, že svou vnější realitu tvoří svým konáním právě jen ve svém světě vnitřním, tím pravděpodobnější je hřích pýchy.
Komické na situaci je, že svůj hřích zapisuje do svých záznamů on sám.
Čím více božích zákonů zná, tím více sebekontroly je po něm vyžadováno, čím větší má sílu, tím rychleji se mu karmické okolnosti vracejí.

Ježíš Kristus: Kdo má, bude mu dáno a kdo nemá, bude mu vzato i to málo co má.

(Jen malé nesourodé zamyšlení o povyšování: Když ztroskotanci z lodi Bounty se plavili po moři v jediném člunu, začaly se příděly nepatrných zásob
 jídla přidělovat nerovnoměrně ve prospěch velitele lodi, který jediný dokázal pomocí sextantu řídit směr plavby. Díky tomu nakonec přežili všichni.)

Závist

Je negativní informace vytvářející závěs před smyslovými orgány člověka, kterému je záviděno a on přestává vidět – přestává do sebe
přijímat barvy světa. Závist může vzniknout jen myšlenkou toho, komu je záviděno, a to myšlenkou, že má něco, co nikdo jiný nemá. 
Důsledky závisti nese ten, kterému je záviděno. Závidějící si utváří důsledky, jen pokud současně se závistí nepřeje, nebo dokonce nenávidí.

Netýká se jen jídla, ale pokud se týká jídla, pak nastává v každém okamžiku, kdy před splněním denní dávky práce na sobě zvolíme jídlo. 
Dobrou pojistkou proti obžerství je pravidelný půst jednou týdně, kdy pijeme jen vodu – mnoho věcí včetně zdraví se normalizuje.

Ježíš Kristus: Jestli se nebudete postit proti světu, království nenaleznete

Velký půst
Pokání nemá nic společného s vyjmenováváním svých nedostatků a špatných činů, ale pokání je tvůrčí radost!
Slzami své hříchy omýváme a z boží milosrdnosti se radujeme!
Děkujeme za vymazání našich hříchů a za to, že máme před sebou opět čistou stránku.
Základem půstu je pokora.
Pokání považujeme jen tehdy za průkazné, když zlepšíme některou svou vlastnost směrem k Otci, ale lidem ukazujeme jen samu vyplývající radost.

Antonij strávil 20 let na poušti a ti kteří ho znali a navštívili, uviděli člověka celistvé mysli oplývajícího zdravím duše i silou těla,
zasvěceného do tajemství božích a objímaného bohem. 

Lakota > скупость (серебролюбе – milování stříbrných věcí) (latinsky avaritia)

Je hromadění majetku, shromažďování drahých věcí a obklopování se pěstovanou krásou jen pro sebe – doprovázené neochotou dělit se,
Někdy taková neochota přerůstá i v neochotu se zbavovat již nepotřebných přebytků. 
Hmotnými věcmi, kterými se člověk obklopuje vytváří kolem sebe hranici, což mu ztěžuje dosáhnout otevřenosti ke světu duchovnímu.
Neochota podělit se vytváří bariéru pochopení celistvosti všech lidí jako částí jediného Otce.
A přitom skutečné štěstí (счастье – spojení celku s částí) roste právě z vnímání celistvosti.

Chamtivost

Přijde pán do lékárny a říká: Dejte mi prosím lék proti chamtivosti. A dejte mi toho léku prosím hodně.
Když nepřizpůsobivý občan něco ukradne, obvykle to bývá pro denní potřebu.
Když něco ukradne úspěšný podnikatel, některý se snaží ukrást tolik, aby ani jeho vnuci už nikdy nemuseli pracovat.

Ježíš Kristus: I vytvořil si (bohatý) muž záměr svého konání tak, aby už nikdy nemusel žít v nedostatku. A toho dne zemřel.

Hněv > nelibost, pomlouvání, 

Průběh vnějšího děje neodpovídá našemu očekávání – našemu světonázoru.
Nejsme si vědomi skutečnosti, že jediným původcem tohoto vnějšího děje jsou naše vlastní myšlenky a činy z minulosti (někdy i z minulých životů).
Vznikl by hněv, pokud bychom vnímali skutečnost úplné celistvosti jednotlivce a vesmíru? 
Vznikl by hněv, pokud bychom neviděli faleš duality vznikající při pohledu našich smyslů směrem ven?
Souhrn všech projevených nelibostí (to nechci, to se mi nelíbí, to nemám rád ...) vytváří smyčku,
která stahuje – postupně uzavírá proud životodárného světla přicházejícího do našeho těla a dochází ke stárnutí.

Ztráta (části) duše – Уминие > nepřesně lenost > depresivní stavy, lhostejnost

Člověk stojí a neví, co má dělat. Nevidí ve svém životě (nebo v tom okamžiku) smysluplné pokračování – vědomí mu nepředkládá budoucnost.
A člověk začíná svůj životní prostor sbalovat vnitřně do bodu. Je to základ všech depresivních stavů a psychických problémů.  
Jsme tak stvořeni, že vědomí musí tvořit budoucnost.
Člověk potřebuje uvidět budoucnost – potřebuje si představit minimálně tři budoucí situace, ve kterých se sjednocuje s tím, co miluje. 
Je třeba vidět budoucnost zdravou a šťastnou – a tělo a vědomí potom začne chápat, že tam potřebuje dojít a okolnosti se začnou utvářet.
Jsem na cestě nekonečného a věčného vývoje.

Současným kolektivním vědomím je lidem ztráta budoucnosti předepisována poměrně často:
nemocným, lidem ve vyšším věku, všem kteří právě nejsou první ...
Slovo je informace a informace spojená s vibrací je jedním z nejsilnějších nástrojů tvorby naší reality (na počátku bylo Slovo).
Bohužel slovo se silným významem bývá dnes i na konci – jak často se to děje – stačí se jen zaposlouchat do běžných hovorů.
A je velice důležité pochopit, proč to ten který dělá, proč to ten který říká – a často ani neví, že jeho slova tvoří realitu – realitu pacientů, realitu blízkých.
A komu se zmenšuje prostor pro šťastný a bohatý život? A kdo je tím hříšníkem? A karma – ta je zdarma.

Šamanismus označuje Уминие, jako ztrátu (části) duše například po nějaké velmi negativní příhodě (nemoc, nehoda, operace, urážlivý vztah,
bolestná ztráta, hrozba ztráta zaměstnání, znásilnění, incest, loupež ...) 
Snaha vyplnit vzniklou mezeru vede často k nejrůznějším závislostem.
Nápravou duše se obnovuje životní síla, neboli "vůle žít", bez níž je terapeutická snaha marná.

Příklady narušeného vztahu, ve kterém dochází ke ztrátě (odejmutí, okupování) části duše:
Když si jeden z partnerů nedokáže představit svůj šťastný život i bez partnera, se kterým žije:
Když dospělý vysaje spontánní radost dítěte například slepou přísností.

Zrada lásky

Láska je schopnost přebývat svým vědomím, svým cítěním v chrámu jadérka srdce – překypovat energií Lásky a Světla. 
Překypovat energií, která vyživuje celý vnitřní vesmír člověka, uzdravuje jeho tělo a také utváří vnější realitu tohoto vesmíru.
Když se vědomí přibližuje k vědomí Otce, klesá počet pravidel, až zůstane jediné – kdo poznal Lásku, poznal Boha. 

Jak bylo vysvětleno v úvodu, nevyplývá tento hřích z postojů hromadných sdělovacích prostředků, jimiž byl sex převeden z boží lásky do reklam.
Dva sloupy stromu života (nebo rohy býka) vyjadřují dvě polarity muže a ženy.
Dále uvedené platí jak pro dva představitele opačného pohlaví, tak pro dvě polarity obsažené v celistvém jednotlivci:
Pokud dojde ke spojení obou polarit jako polosfér do jediné celistvé sféry pak může dojít díky obsažené Sómě – Světle – Lásce tomu,
že se vědomí této sféry otevře do světa duchovního a oba světy se propojí v zážitku realizace, jako tomu bylo u Ježíše Krista Nazaretského.
Sféra se otevře do poháru – Svatého grálu.

Samotný sex jako důsledek takového spojení přináší do naší reality nový život ve kvalitě samotného Otce a tak by jako bohorodička měla být 
uctívána každá taková matka. 
Ježíš Kristus: Starý muž ve svých letech, nebude váhat, aby se zeptal malého dítěte v sedmi dnech, kde je Místo Života – stane se Jedním a bude žít.
Ovšem pokud samotný akt sexu nevyplyne z takové kvality, pak může také platit: "Do divého lůna divé dítě vložím!"

V boží zahrádce vyšších dimenzí, kterým se dnes mnohými cestami snažíme přiblížit, jsou světelné spoje bezvýhradné lásky vzájemně mezi všemi.
A tak pokud víceúhelník milujících se bytostí vzniká rozšiřováním vzájemné bezvýhradné lásky, pak není nutné následovat kolektivní vědomí
a řešit otázku, která dvojice bude v jakých podmínkách tou jedinou vyvolenou k dalšímu párovému životu a ostatním zbude z prostoru
naprosté důvěry jen prázdno a pusto. Následná dramata by byla mírnější, pokud by zúčastnění uchovali posvátnost a tajemství ponechali jen Otci.
A tak je možné se modlit, aby Bhútán díky rozvoji internetu a exportu hamburgerů nepřišel o svou tak láskyplnou kulturu.
Bhútán je jedinou zemí na světě, která nemá národní důchod, ale má národní štěstí.

Poznámky:
Když vůdčí jelen v době říje předá svou celou kvalitní genetickou informaci všem laním, často po tuhé zimě nedožije do jara.
Výzkumy vědy bylo zjištěno, že spermie na své pouti vlastně nesoutěží, ale podporují jako v pelotonu toho nejlepšího ze svého týmu.
Síla uložená v první čakře člověka je silou, která je zde připravena pro přežití člověka v extrémních podmínkách – kdo by s ní plýtval.
Jsou společenství, kde ekonomickou povinnost k narozenému dítěti má společenství.
Za zradu Lásky je možné označit také přesun vědomí a cítění lidí z chrámu jadérka srdce do hlav, k němuž za dobu naší civilizace došlo.
Naopak útokům myšlenek z kolektivního vědomí (tak to není, co bys ve svém věku ještě chtěl, ať se na té motorce nezabiješ, to vyléčit nejde ...)
je možné se bránit právě přesunem celého vědomí – přesunem celého cítění do srdce a nahradit tak roz-um (rozbitý um) moudrostí Pravdy Světla.