Archimédes (Syrakusy 250 let před naším letopočtem) | |||||||||||||||||
Král Hieron II měl podezření, že ho zlatníci ošidili na zlatě v královské koruně a uložil Archimédovi úkol, aby to ověřil. Archimédes měl s králem přátelské vztahy, ale případné nevyřešení zadaného úkolu mohlo Archimédovi přinést nemalé potíže. Archimédes přemýšlel kudy chodil. Při návštěvě veřejných lázní, kdy odložil starosti a uvolněně se zadíval na své plovoucí nohy, vstoupila mu do hlavy inspirace. Našel řešení zadaného úkolu a panovník ho nepotrestá! A tak v přívalu radostného štěstí vyběhl nahý na ulici s touhou každému svou nalezenou moudrost sdělit, podělit se, a neustále vykřikoval Heuréka! Každému to říkal, ale nikoho to nezajímalo. Až na kraji města stála u cesty žena a pozorně Archiméda poslouchala. Archimédes byl nesmírně šťasten, že našel konečně posluchače a vše jí podrobně vypověděl. Teprve později se ukázalo, že ženu po celu dobu vyprávění zajímalo něco docela jiného na jeho nahém těle. |
|||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||
Krystalický cukr | |||||||||||||||||
Žena: Mistře, řekněte prosím, mému synovi, ať nejí krystalický cukr. Mistr: Přijďte za týden. Za týden: Mistře, řekněte prosím, mému synovi, ať nejí krystalický cukr. Mistr, obrátí se k synovi: Nejez krystalický cukr! Žena: A Mistře, proč jste nemohl mému synovi říci, aby nejedl krystalický cukr již před týdnem? Mistr: To jsem ho ještě jedl. |
|||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||
Bojovník Světla – Paulo Coelho | |||||||||||||||||
Bojovník Světla je důvěryhodný. Dopouští se chyb a někdy si připadá důležitější, než skutečně je. Ale nelže. Když usedne k ohni, rozmlouvá se svými druhy a družkami. Ví, že jeho slova setrvají v paměti Vesmíru jako doklad toho, co si myslí. A bojovník uvažuje: Proč tolik mluvím, když často nedokážu dělat to, co říkám? A srdce odpovídá: Jestliže veřejně hlásáš svoje názory, musíš se vynasnažit, abys žil v souladu s nimi. A protože si bojovník Světla myslí, že je tím, o čem mluví, nakonec se v to co říká, také mění. |
|||||||||||||||||
|